Práce a vztahy

Když jsem nastoupila do práce, tak jsem si myslela, že všechno bude jako v růžové zahradě, že to všechno bude opravdu klapat. Tak nějak jsem si vysnila. Zrovna jsem vychodila střední ekonomickou školu a začala jsem pracovat pro jednu bankovní společnost. Moc mě to tam bavilo. Myslela jsem si, že si tam také najdu opravdu spoustu přátel, tedy ne přímo jako přátelé. Ale že tam budou kolegové, kteří budou opravdu v pohodě, že si s těmito kolegy budu moct mít co říct. Bohužel ale opak byl pravdou, takovéto pracovní vztahy jsem nikde jinde neviděla a takovéto pracovní vztahy jsem si ani nepředstavovala.

Byly tam jak ženy, tak i muži různého věku, jak mladí zaměstnanci, tak také středního věku a také vyššího věku. Vztahy nebyly úplně nejideálnější byly také téměř na bodu mrazu, ale myslela jsem si, že když už jsme v moderní domě, v jednadvacátém století, že to bude všechno lepší, že se to všechno bude jenom zlepšovat. Ale bohužel opak byl pravdou, byla jsem z toho opravdu hodně nešťastná a nevěděla jsem, co mám dělat. Ale co bych také měla dělat? Stěžovat jsem si šéfovi jsem rozhodně nechtěla. Nechtěla jsem mu říct, že tam máme opravdu špatné pracovní vztahy. A tak jsem raději byla ticho a za jeden rok jsem potom odešla.

Už jsem to tam nevydržela a řekla jsem si, že je lepší je odejít a najít si jiné zaměstnání než tam trpět.  Opravdu by mě nenapadlo, že dokonce i důchodce, který tam pracoval, bude na mě drzý, protože oni ti starší zaměstnanci se obávali, že prý mladí lidé je vytlačují z jejich zaměstnání. Tohle ale není vůbec pravda. Já jsem nastoupila do této práce, když jsem viděla na internetu, že tam hledají někoho na výpomoc, tak jsme se ihned přihlásila. Absolutně jsem je nevěděla, že kvůli tomu vyhodí někoho z práce, který tam pracuje už snad přes dvacet let, a právě mě měli za někoho, kdo takhle jim ničí jejich zaměstnání, protože tam mají všichni své známé a kamarády a tak podobně. A já jsem tam jako vetřelec. Nevěděla bych, že takovéto vztahy v práci ještě mohou existovat.