Cestovat se dá různě

I když bych na to možná raději zapomněl, pamatuji si dodnes svoji první zahraniční dovolenou. A nejraději bych na ni možná zapomněl z toho důvodu, že jsem byl pochopitelně nezkušený a vcelku chudý a dělal jsem tak i to, co se normálně nedělá, co je tak jaksi poměrně ostudné. Ale každý nějak začíná a každý začátek je těžký.

Na své první zahraniční dovolené jsem byl v Rakousku. Byla to poměrně logická volba, a to z více důvodů. Cesta vedla do alpského města, kde byli (pohřbeni) mí po válce odsunutí předci a které bylo dost malé na to, abych se v něm neztratil. Dalšími výhodami pak bylo, že jsem ze školy uměl relativně dobře německy a dalo se od nás dojet autobusem až do Lince, kde se dalo přestoupit na vlakový přípoj jedoucí až do onoho města.

Ona cesta tedy byla jednoduchá. Ale bez jakýchkoliv zkušeností přesto poměrně traumatizující. Takže nebylo divu, že jsem cestou tam vyrazil tak, abych měl spoustu času na přestup v Linci, a cestou zpátky jsem dokonce nocoval na nádraží v Salzburgu, jen abych měl jistotu, že stihnu přípoj do Lince. A jel jsem lokálkou lemující německou hranici, namísto abych projel koridorem přes Německo, protože tam dosud na rozdíl od Rakouska platila pro našince vízová povinnost a bál jsem se potíží, na rozdíl od průvodčího, který to nechápal. Protože kdybych tam dojel pozdě, onen občasný linkový autobus by mi ujel a kdo ví, co bych si pak v Linci počal.

Co se ostudnosti mého počínání týká, přiznávám se, že jsem se ubytoval snad v tom nejmenším a nejlevnějším soukromém pokoji, jaký se tam nabízel k pronajmutí, a s sebou si vezl docela dost konzerv a buráků, jen abych ušetřil na jídle, které tam bylo dražší než u nás. A na místě jsem se pak zákonitě pohyboval pěšky, čímž jsem své ubytovatele uváděl v úžas. Protože oni by tak daleko pěšky nechodili.

Než jsem vstoupil do tamního muzea, dlouho jsem ho plaše obcházel, než jsem se odhodlal vejít, v samoobsluze jsem si nakonec den co den kupoval jen levný salám, překvapivě stejně drahý jako u nás, a banány. Prostě jsem tam byl neznalý chudý příbuzný z východu. Což jsem se pak při dalších cestách naštěstí odnaučil. Protože kdybych zůstal stejný, kdo ví, zda bych se někdy podíval i do Ameriky a dalších zemí. Kde už jsem takový nebyl.