Každý stát má kromě jiného i cestovní pasy pro své občany. A lidé, kteří tyto pasy vlastní, pak s nimi mohou cestovat do cizích zemí, kde jsou někdy více a jindy méně vítaní. Případně nevítaní.
Když může člověk pouze předložit pas a rovnou bez problémů vstoupit do cizí země, je to ideální situace. Nikdo mu nebrání ve vstupu, nikdo ho neomezuje ani si neklade podmínky. Občan se pasem pouze identifikuje, aby se vědělo, kdo to je, a víc netřeba.
Jindy je ale samotný pas pro vstup do cizí země málo. V takovém případě je navrch potřeba získat vízum, tedy jakési individuální povolení ke vstupu pro tu kterou konkrétní osobu. A to je pak horší, protože může být držiteli pasu vstup do jiné země zkomplikován, případně i zakázán.
Je tedy jasné, že je lepší mít pas té země, která má s ostatními co nejlepší vztahy a jejíž občané tak smí vstupovat do co nejvíce jiných zemí bezvízově. A podle toho se poměřuje kvalita jednotlivých cestovních pasů.
Nejvíce může svět závidět Singapurcům. Nevím, proč jsou to právě oni a ani se mi po tom nechce pátrat, ale zkrátka právě se singapurským pasem může člověk vstoupit do nejvíce zemí bez toho, že by si musel předem vyřídit vízum. Singapurci mohou cestovat bezvízově hned do 195 zemí světa. A to nikdo jiný na světě nemůže.
O něco hůř jsou na tom Francouzi, Němci, Italové, Japonci a Španělé, kteří mají takový naprosto bezproblémový, tedy bezvízový, vstup do 192 zemí, následují Rakousko, Finsko, Irsko, Lucembursko, Holandsko, Jižní Korea a Švédsko, které jsou na tom ještě o jednu zemi hůř.
Ještě o jednu zemi jsou na tom hůř Belgie, Nový Zéland, Dánsko, Norsko, Velká Británie a Švýcarsko, do ještě méně zemí smí bez víza lidé z Austrálie, Portugalska, Řecka a Polska.
A až po nich jsme na řadě my se 187 bezvízovými destinacemi. A je to dobře nebo špatně, že jsme až na sedmé příčce na světě? Já si myslím, že je to skvělé. Zejména vezmeme-li v potaz, že jsme ještě před pětatřiceti lety nesměli cestovat skoro nikam. A už jsme dohnali a předehnali Ameriku.
0 komentářů: „Co by za to jinde dali?“