Můj syn mi říkal, že prý až bude dospělý a bude chodit do školy, že bude automechanik. Já mu samozřejmě v tomhle nebráním a spíše ho v tomhle je podporuji. Myslím si, že je opravdu hodně málo automechaniků anebo také dalších mechaniků anebo takových lidí, kteří dělají ruční řemeslo. Nebo co si myslíte o tom vy? Je podle vás méně dělníků jako třeba instalatérů anebo podobně? Samozřejmě že ano, protože když jsem já tehdy čekala na instalatéra a topenáře, tak to bylo opravdu hodně dlouhé. Myslela jsem si, že to bude během dvou týdnů a ono to trvalo skoro tři měsíce, než se uvolnil nějaký topenář a elektrikář.
I s instalatéry je to opravdu hodně na štíru. Všichni jsou zadaní. Je jich málo, protože jsem si řekla, že když syn má rád automobily a také motorky, tak z něj bude automechanik. A světe div se, ono to opravdu vyplnilo. Vážně je to pravda. Když synovi bylo devatenáct let, tak potom vycházel z učebního oboru a měl opravdu krásný výuční list, měl téměř samé jedničky a dvě dvojky. Řekla jsem si, že je opravdu hodně šikovný. Syn pracoval potom pět let u jednoho pána, kterého znal už od dětství a později, asi po šesti letech si otevřel vlastní autodílnu.
Myslím si, že když takhle lidé pracují a jsou pracovití a baví je jejich práce, jako mého syna automechanik, tak je nejlepší, když si potom otevřou svoji živnost. Syn o tomhle snil už dlouho, ale vůbec na to neměl peníze a také se bál. Ze začátku si také zjišťoval všechny důležité informace, které by měl vědět, než si otevře živnost. A opravdu se synovi daří, má víc zakázek, než je schopný sám zvládat. Tak si ještě přivzal dva kolegy také automechaniky, aby mu s tím pomáhali. Myslím si, že mají opravdu skvělou partu. Také jsem se dozvěděla, že dokonce můj prastrýc byl také automechanik. Vůbec jsem o tom nevěděla. Možná syn tohle zdědil po něm.
0 komentářů: „Práce automechanika“