Ztrácíme kvůli technologiím důležité dovednosti?

Základní věcí, kterou nové technologie dělají, je převzetí práce. Jednoduše řečeno provádí úkoly, které bychom jinak museli dělat my. Tím nám jednak šetří čas a zároveň zvyšují naše pohodlí. Typickým případem může být v tomto ohledu myčka nádobí či robotický vysavač. Je pak pochopitelné, že jsou většinou poměrně nadšeně přijímány.

Ovšem neznamená to, že zde nejsou problémy a protesty. Jedním z argumentů, které se poměrně často objevují, je fakt, že tím ztrácíme dovednosti, které bychom jinak k danému úkonu potřebovali. Jednoduše řečeno, už bychom si bez nich nedokázali poradit. A mnozí se obávají, že tato situace zajde ještě mnohem dál, a že se staneme naprosto neschopnými se o sebe v případě selhání dané technologie postarat.

To je samozřejmě validní argument. Co si však tito lidé neuvědomují je fakt, že toto není něco, co by začalo teprve dnes. Ve skutečnosti k tomu dochází již od začátku průmyslové revoluce. Stačí si jen uvědomit, kolik z nás by se bylo schopno například postarat o koně a řídit spřežení, kdyby nebyly automobily. Nebo, pokud zajdeme ještě dál, rozdělat oheň bez pomoci zapalovače. Není to tedy nic, co bylo nového.

Proč tedy tento argument slyšíme čím dál častěji? Především proto, že vývoj nových technologií se zrychluje, a spolu s tím se zvyšuje i náš vrozený strach z nového a neznámého. Jistě, v mnoha případech je neopodstatněný, avšak pokud jej spojíme s konzervatismem a vzpomínkami starších lidí na „staré dobré časy“, není divu, že dochází v tomto ohledu k protestům.

Zároveň však platí, že něco takového ještě nikdy pokrok nezastavilo. I na automobily bylo dříve hleděno s nedůvěrou, a přesto se brzy staly naprosto běžnou součástí našich životů. Nakonec totiž touha po pohodlí a jednodušším životě téměř vždy překoná obavy z nového. Jen je potřeba dát člověku chvilku času, aby tyto technologie poznal.